Podmínka pro Zdeňka Navrátila?
Začali jsme tak, že nás ředitel Věznice Bělušice Ondřej Kroupa pozval k účasti na projektu Případové konference s odsouzeným Zdeňkem Navrátilem. Náš první rozhovor byl o tom přesvědčit jej, aby stáhl svou podanou žádost po podmíněné propuštění.
Bylo září 2023. Od té doby jsme po boku odborných společně se zaměstnanci věznice a Probační mediační služby ČR udělali poměrně dost práce. Naše záznamy říkají, že jsme od té doby byli v kriminále pod kopcem Raná 33 x. Ale sami bychom tam nebyli k ničemu. Potkali jsme skvělé kolegy z vězeňské služby, úzce spolupracovali s mimořádnou mosteckou probační úřednicí, po níž kauzu převzal stejně báječný krajský vedoucí PMS. Mohli jsme navázat na to, co se Zdeňkem dělali bratři adventisté a spolehnout se, že v případě podmíněného propuštění jej budou stále podporovat. Je to týmová práce, v níž má každý svůj úkol a své místo.
Stojíme před branami. Absolvovali jsme soudní líčení o podmíněném propuštění a čekáme už jen na to, jak soud rozhodne po výslechu soudního znalce. Uvidíme.
Mediální pozornost
Snažili jsme se, aby to bylo tak trochu pod pokličkou. Jestli Zdeněk nebude po propuštění něco potřebovat, tak pozornost kamer a fotoaparátů. Ale utajit se to nedá, a tak na CNN Prima News vyšla poslední červencový den reportáž. Ale jo, čekali jsme to. A nebyla vlastně tak špatná. Když pomineme jednoho z protagonistů Hlasů zločinu Jakuba Kvasničku, u něhož odborný vhled můžeme vzhledem ke způsobu práce očekávat jen těžko, trochu mě nadzvedlo vystoupeni psychologa Slavomila Fischera. Už jeho první poznámka, že si "řada vězňů změní jméno", protože předpokládá, že se "nemůže vrátit … tam, kde ho lidi znají, kde vyrůstal a tak dále". Je to trochu zvláštní pojetí. Jednak to za třicet let, kdy se s odsouzenými potkávám, z nich udělali tak tři nebo čtyři a za druhé – ty důvody byly dost jiné. Ale co, to by ještě šlo. Poznámka, že "po třiceti letech izolace prakticky není možné se vrátit do normálního života" a že "po několika letech, když je ve vězení, ztrácí ty adaptační schopnosti k návratu, to znamená ztratí návyky, zvykne si na vězeňský režim" svědčí o tom, že pan doktor tomu zase tolik nerozumí. Je otázkou, jestli by si novináři pozvali k rozhovoru o operaci srdce oftalmologa.
Zdeňka (pozor – pořád je to klient a ne kamarád, tak se sice oslovujeme křestním jménem, ale důsledně si vykáme) zavírali v roce 1988, když svět byl skutečně docela jiný. Ale vězeňská služba se podle svých sil snaží, aby vězni nežili úplně mimo realitu, aby se o sebe dovedli postarat a aby ten náraz po zavření brány basy byl alespoň o něco nižší. Probační a mediační služba ČR má skvělý resocializační projekt Probační dům. A není to jen nějaká lepší ubytovna. Půl roku pomáhá právě s orientací a adaptací v léta vzdáleném světě. A také s prací. Přátelé adventisté nabídli nejen společenství své komunity, ale i bydlení. My pomůžeme s odborným mentoringem a psychoterapií. Zavazujeme se k tomu na celou dobu jeho podmínky s tím, že jsme Zdeňkovi opakovaně zdůraznili, a zopakovali jsme to i před soudem, že dáme vědět, kdyby nedodržoval domluvené podmínky. Abychom takovou záruku mohli dát, strávili jsme s ním za dva roky celkem dost času. Podrobně a dlouho jsme o tom komunikovali s kolegy z VS i PMS. Naše skvělá diagnostička prošla všechny dostupné znalecké posudky a pojmenovala hrozící rizika, s nimiž bude třeba pracovat. A ta jsou vždycky. U každého. Jsou i u toho, kdo v kriminále nikdy nebyl. Svou Achillovu patu máme každý.
Co na to veřejnost?
Když mi Nela četla komentáře na sociálních sítích, byli vesměs všichni proti. Asi tomu rozumím. Dostal doživotí (Zdeněk tedy původně trest smrti), tak jaké propuštění? Nicméně zákon to umožňuje. Kdyby tomu tak nebylo, byla by práce s takovými vězni o dost nebezpečnější, než je. Jiří Kajínek seděl 23 let a když se tehdejší prezident smiloval, zvládl to. Zvládají to i další dva, kteří byli s doživotním trestem propuštění. Jeden po zásahu Evropského soudu pro lidská práva a druhý, který si doživotí přivezl z Německa – u nás by za stejný čin dostal tak 10 – 15 let. V Německu se nejvyšší trest ukládá přece jen trochu jinak.
Před tím, než jdeme k soudu s nabídkou záruky další práce s klientem na svobodě, hodně o tom uvažujeme. Nejen ve spolku, ale i s kolegy ve věznicích a PMS. Dva klienti, s nimž dlouhodobě pracujeme, teď z různých důvodů slyšeli, že ještě nejsme tak daleko, abychom to udělali. A zároveň na čem je ještě třeba pracovat. S dalšími dvěma to chystáme. A není to málo práce. Tak nám, prosím, držte palce.
Vašek Mitáš