OIKIA půlroční

Slavíme půlrok činnosti. Není jasné, od kdy počítat zahájení práce OIKIA. V "rodném listě" má uvedeno datu založení 1. září 2023. První rozhovory jsme zahájili v srpnu téhož roku a první návštěva věznice přišla 19. září. Byl to Horní Slavkov.

Od té doby jsme pokročili. Aktivně působíme v pěti českých věznicích, pasivně v jedné a do jedné se poprvé chystáme koncem března. 

Na mapce jsou žlutě označeny věznice, kde jsou umístěni odsouzení k doživotnímu trestu a OIKIA tam nepůsobí. Růžová je Opava s doživotně odsouzenými ženami a šedá jsou zařízení, kde se ke spolupráci aktivně chystáme anebo tam nepracujeme naplno. Začali jsme v Horním Slavkově, kde nyní máme jednou či dvakrát měsíčně sociálně-terapeutický program se skupinou odsouzených k doživotnímu trestu. Pak přišly Bělušice. Tam se společně s věznicí a se špičkovou paní Věrou Čermákovou z mosteckého střediska Probační a mediační služby podílíme na projektu případové konference a výstupních ložnic, směřujících k bezpečnému podmíněnému propuštění odsouzených k dlouhodobým trestům odnětí svobody. V jeho pilotním běhu je zařazen jeden vězeň, připravují se další dva a ještě dva v jiných věznicích.

Pokračujeme v přípravách spolupráce na restartu specializovaného oddělení ve Valdicích, individuálně pracujeme s jedním odsouzeným na pražské Pankráci a zahájili jsme dílo na Mírově. Tam budeme zatím jednou měsíčně organizovat sociálně-terapeutické skupinové programy a individuální psychoterapeutické rozhovory. Na konci března se na pozvání tamního kaplana chystáme do Karviné.

U ředitelů věznic většinou nacházíme více než pochopení. Valdický pan ředitel Jiří Mach nás inspiruje a sám ukazuje, kde bychom mohli být užiteční a jak. Všechno má do detailů promyšlené. Bez Ondřeje Kroupy z Bělušic bychom rozhodně nezahájili revoluční projekt přípravy na případné podmíněné propuštění. Velmi vstřícný je k naší práci Alexandr Vidlák z Pankráce a vychází nám vstříc i ve složité personální situaci. Otevřené dveře a skvělou podporu jsme našli i u Aleše Friedla na Mírově a těšíme se na Karvinou. Všude velmi úzce komunikujeme s vedením oddělení výkonu trestu a všude potkáváme fundované odborné zaměstnance, včetně kaplanů. Spolupráce se rozvíjí i jinde. Společnou řeč jsme našli v Rýnovicích i v sousedním Liberci.

Podobné to je i na nejvyšší úrovni. Bez ředitele odboru výkonu vazby a trestu Pavla Horáka bychom jistě měli složitější rozjezd. Hned na počátku pojmenoval prostor, kde stojí vězeňská služba o pomoc a kde bychom mohli být užiteční. Jeho podporu postupně přebírá 1. náměstek generálního ředitele Tomáš Hůlka. Jsou pro nás velmi důležití, dokáží přesně komentovat a také korigovat směr, jímž se ubíráme. Naším krédem je počátku být vězeňské službě po boku a pomáhat tam, kde síly a kapacity nestačí. Pravidelnými konzultacemi a praktickými postřehy nám pomáhá zástupce hlavního kaplana Pavel Zvolánek, přijetí jsme našli i u hlavního psychologa VS Václava Jiřičky a jeho kolegů. Podobné pochopení jsme našli také ve vedení Probační a mediační služby ČR. Nejprve u ředitelky Andrey Matouškové a posléze také u její náměstkyně pro probaci a mediaci Kateřiny Šlesingerové.

Jsme v kontaktu i s kolegy z podobně zaměřených organizací. Nejúžeji s Vězeňskou duchovenskou péčí. Společnou řeč jsme našli také například s Institutem pro restorativní justici nebo s pražským Centrem sociálních služeb.

Neobešli bychom se bez interních spolupracovníků. Prvním byl hornoslavkovský kaplan Karel Kučera. Po něm se k nám připojila prof. Helena Válková, s níž se vzájemně velmi obohacujeme. Je naším motorem a také trochu dohlíží, abychom měli v práci systém. Odborně nás koriguje skvělá psycholožka Hanka Šuková. Kamarádka, která neváhá otevřeně říci, když se jí něco nezdá a většinou má pravdu. Všichni jsou skvělí. Stejně jako vězeňští kaplani Zdeněk Martásek, Simona Tesařová, Jan Majer nebo Jan Fürst. Ale abychom se mohli dále rozvíjet, potřebujeme pomalu získávat nové spolupracovníky. A tak vyrazíme předně do našich sborů v okolí věznic, kde působíme a pak i do širšího světa. Každému se budeme rádi věnovat a poskytneme mu jak osobní podporu, tak odborné zázemí. Nechcete se k nám připojit i vy? Ozvěte se na vaclav@oikia.cz.

To je jeden ze směrů našeho rozvoje. Tím dalším bude fundraising, jemuž příliš nehovíme a tak i zde hledáme pomoc. Své aktivity totiž zatím hradíme převážně z vlastních zdrojů nebo z drobných darů našich přátel.

A kam se budeme ubírat v dalším roce ve věznicích? Budeme rozvíjet svou práci tam, kde jsme. A také začneme promýšlet a realizovat aktivity mezi skupinou tzv. trvale pracovně nezařaditelných. Většinou nemocných nebo seniorních vězňů. Tak nám, prosím, držte palce. A pokud můžete a umíte to, tak se za nás i modlete.