Moravský trip

Před časem nás oslovil karvinský kaplan Ing. Jan Fürst a ptal se, kdy zajedeme také do Slezska. Plánovali jsme, přemýšleli a připadalo nám to daleko. Jenže Honza byl tak trochu neodbytný a tak jsme vyrazili. A nelitovali jsme, nelitujeme a litovat nebudeme. Začalo to velmi přátelským setkáním s ředitelem plk. Mgr. Petrem Pitvorem a celým týmem vedení věznice: Ing. Lucií Uhrinovu a plk. Bc. Lukášem Lapišem. Představili jsme jim plány OIKIA a našli jsme nejen pochopení, ale i naprostou podporu. 

Znovu jsme si uvědomili, jak je důležité, aby si věznice dokázala vychovat svého ředitele. Ten karvinský podle svých slov "kaplanovi ještě jako dozorce naváděl vězně" a teď zná nejen každý kout, ale detailně i činnost a potřeby svých zaměstnanců. A také odsouzené. Někdo by mohl tvrdit, že v tak malém kriminále to není problém, ale Karviná má poměrně komplikovanou skladbu odsouzených. Především jsou zde v oddělení se zesíleným stavebně-technickým zabezpečením umístění skutečně problémoví vězni, s nimiž s jinde neví rady. Za druhé má několik oddělení pro těžce nemocné odsouzené a za třetí i odsouzené k doživotním trestům ve věznici se zvýšenou ostrahou i ostrahou. A také u nich je většina v seniorním věku.

Prošli jsme kriminál od střechy po sklep a setkali jsme se se třemi doživoťáky. Uvědomil jsem si, jak je u této squadry třeba pracovat skutečně s každým zvlášť, protože ve skupině by si jednoduše nerozuměli. A také, jak bude pro OIKIA úkolem být nablízku i těm, u nichž je případné podmíněné propuštění otázkou spíše teoretickou. A také jak skvěle to tam místní kaplan dělá.

Z Karviné to na Mírov není tak daleko a tak jsme tam dorazili navečer. Potkali jsme se s tamním kaplanem ThDr. Janem Majerem, který nám představil svého nástupce a také s kolegyní, jíž jsme chtěli nabídnout spolupráci.

Ráno byl hrad zalitý sluncem a nás čekala skupina dvaceti odsouzených. Představit jim program OIKIA a nabízenou spolupráci bylo o poznání těžší než prezentovat to u vedení věznic. Zavrhli jsme uspořádání sálu do divadelního hlediště a vytvořili terapeutický kruh. Ukázalo se to jako fajn rozhodnutí. S každým bylo možné udržovat oční kontakt a reagovat na jeho repliky.

Mírov je prostě Mírov a stejně jako ve Valdicích tam potkáte neuvěřitelné lidi. Třeba vězně s celkovým trestem padesát dva roků. Od svých osmnácti let strávil mimo vězeňské zdi asi šedesát dnů. Postupně nasbíral tresty za velmi závažné zločiny a postupně je odpykává. Anebo odsouzený s celkovým skóre 96 kázeňských trestů. I s nimi jsme našli společnou řeč. Dá se to při jednorázové návštěvě, ale velmi si vážíme práce tech, kdo jsou s nimi denně a zažívají je i v dekompenzovaném stavu. Třeba Mgr. Františka Richtera, speciálního pedagoga, který nám na Mírově ochotně pomáhá.

A tak zase znovu za měsíc. Cestou na Prahu jsme se zastavili v Letovicích a prožili inspirativní chvilky v tamním ELIMU, nízkoprahovém zařízení s mottem "Doprovázíme děti, puberťáky a teenagery do života". Báječná práce s super cesta, která může nevést třeba na nedaleký Mírov. A konečné občerstvení nejen vynikající kávou ale i rozhovorem a společenstvím nás ještě čekalo v litomyšlském Novém kostele s tamním kazatelem a sněmovním kaplanem Mgr. Danielem Kvasničkou.

A tak jsme skutečně aktivně zapojeni v sedmi věznicích. Máme zhruba padesát klientů. A když k tomu přidám nějakých třicet na Pankráci, vydá to na skromnou protestantskou farnost 😊. Jen pro Rýnovice stále zůstáváme bezpečnostním rizikem a nevíme proč. Neřekli nám to.